Rybaření aneb Štěstí na celý život!

Rybaření aneb Štěstí na celý život!

datum vložení => 25.4.2017 | Sport

Vzhledem k tomu, že ryby podstatně raději konzumuji, než lovím (naposled jsem chytil pstruha do ruky snad před č tyřiceti lety), mohu posoudit pouze pravdivost p rvních dvou rad mého oblíbeného autora. Na druhou s tranu autor kalibru Oty Pavla se málokdy mýlí.

Foto 2
Foto 3
Foto 4

Opravdu velký byznys
Ať tak, či onak je rybářství dlouhodobým celosvětovým fenoménem a lze jen předpokládat, že s postupem času bude ještě lépe. Stačí se podívat na údaje sledovanosti rybářských závodů na americké kabelovce ESPN, rybaření se věnuje i speciální televizní kanál Fishing and Hunting. Čísla pak dokazují, jak velkou globální sílu rybáři představují. „U nás v Česku máme cca 300 000 rybářů a rybářek, jejich celkový počet roste. V Anglii a Walesu se rybaření věnuje 2,9 milionu obyvatel z celkového počtu 50,6 milionů, USA mají na 320 milionů obyvatel nějakých 50 milionů rybářů. Celosvětově chytají v závislosti na podmínkách v dané zemi přibližně 2 – 30 %, nejvyšších procent dosahují logicky skandinávské země,“ konstatuje šéfredaktor rybářského magazínu Kajman Radek Filip.


Jeho slova potvrzují i údaje domácích cestovních kanceláří specializovaných na rybářské zájezdy. Ročně se jich prodá kolem 7000, klasickým zájemcem je muž mezi 30 – 50 lety. Největší oblibě se těší Norsko, především díky tamní rybářské legislativě, která umožňuje rybáři odvézt patnáct kilo ulovených ryb. K rybaření na volném moři není v Norsku zapotřebí povolenek, tyto jsou naopak striktně vyžadovány při lovu v jezerech a řekách. Ve prospěch Norska hovoří i velmi vysoká pravděpodobnost úlovku, zcela srovnatelná se západním pobřežím USA. Proto naši rybáři neváhají vyrazit i stovky kilometrů za polární kruh. Tak jako skupina pěti rybářů, kterým se v dubnu 2013 podařilo ulovit v Dysfjordu (400 km za polárním kruhem) 214 centimetrů velkého platýse obecného, v Česku známého pod názvem halibut. Lov byl nejspíše spojen s patřičným dobrodružstvím, neboť opravdu velká ryba zabrala v hloubce 130 metrů a táhla loď šest kilometrů. Kromě Norska si naši rybáři oblíbili v rámci Skandinávie rovněž lov mořských pstruhů ve Švédsku a Dánsku.


V rybářském byznysu se logicky točí i obrovské peníze. „Průměrné roční náklady na rybaření v USA jsou 30 200 Kč na osobu, v Česku se jedná o 4 500 Kč. Když si to vynásobíte počtem obyvatel, dostanete se na velmi zajímavá čísla. V Americe pak zaměstnává průmysl spojený s rybařením 828 000 lidí,“ říká Radek Filip. 

Šance pro každého
Dobrým rybářem se může stát podle šéfredaktora magazínu Kajman každý, kdo na sobě, stejně jako je tomu v ostatních odvětvích lidské činnosti, tvrdě pracuje a má odchytaný patřičný počet prutohodin. Špičkovým se stává poté, co k práci a zkušenostem přidá patřičnou dávku intuice. Rybářův postupný vývoj ve smyslu potoky, rybníky, řeky, jezera, moře a oceány ne vždy funguje. „Spíše bych to viděl na techniky, použité nástrahy a vybavení.

Obecně by se mělo začínat nejdříve lovem malých neb jakýchkoli ryb na jemné techniky, jako je plavaná. Postupně pak přecházet na konkrétní druh nebo větší velikosti,“ vysvětluje Radek Filip s tím, že existují také rybáři, kteří se rozhodnou přeskočit několik úrovní a začínají lovit hned na soukromých vodách selektivními technikami velké kapry. „Takové „rychlokvašky“ si často svého úlovku neváží a o rybařinu ztrácí zájem. Na druhé straně znám rybáře, který projel s prutem celý svět, ale u nás doma nechytil ani kapra.“

Celý článek v magazínu BMW revue 1-2/2017